Abstrakt
Fibrilace síní způsobuje zhruba každou druhou kardioembolickou ischemickou cévní mozkovou příhodu a je tak příčinou asi 10 až 15 % všech ischemických cévních mozkových příhod. V populaci nad 80 let věku představují kardioembolické ischemické cévní mozkové příhody až 40 % všech ischemických cévních mozkových příhod a vzhledem ke stárnutí populace budou představovat narůstající zátěž.
Ischemické cévní mozkové příhody u pacientů s fibrilací síní mají ve srovnání ostatními subtypy iktů nejtěžší vstupní neurologický deficit, nejvyšší 90denní mortalitu a nejhorší výsledný stav pacientů. Zhruba 70 % všech ischemických cévních mozkových příhod u pacientů s fibrilací síní je způsobeno kardioembolizačním mechanismem.
Diagnostiku etiologie ischemické cévní mozkové příhody nelze provést pouze na základě klinického vyšetření. V článku jsou diskutovány specifické otázky diagnostiky ischemické cévní mozkové příhody u těchto pacientů - délka monitorace rytmu, využití biomarkerů (D-dimer, BNP) a transkraniální dopplerovské sonografie.
Nejpřínosnější strategií v sekundární prevenci ischemické cévní mozkové příhody u pacientů s fibrilací síní je antikoagulační léčba, její rizika jsou však nejvýznamnější právě pro pacienty po mozkové příhodě. Dále jsou diskutovány doplňující parametry umožňující zpřesnit základní odhad rizika krvácivých komplikací (např. využitím HAS-BLED skóre), jako jsou cerebrální mikrohemoragie nebo farmakogenetika warfarinu a otázka časování zahájení antikoagulace po iktu.