Význam multidirekcionálního zavedení šroubů při ošetření zlomenin distálního radia úhlově stabilní dlahou
Abstrakt
ÚČEL STUDIA Intraartikulární zlomeniny distálního poloměru jsou léčeny převážně otevřenou redukcí a vnitřní fixací různými typy desek stabilních pod úhlem. V této studii porovnáváme funkční a radiografické výsledky u pacientů s intraartikulárními zlomeninami distálního rádiusu léčenými buď úhlově stabilními destičkami se zavedením šroubů v pevném směru nebo vícesměrovými destičkami stabilními v úhlu.
MATERIÁLY A METODY Do skupiny LCP bylo zařazeno 37 pacientů s průměrným věkem 50 let (rozmezí 20-81 let), kteří byli léčeni pomocí desek se stabilním úhlem se zavedením šroubů s pevn ým směrem (LCP, Synthes). Skupina APTUS zahrnuje 41 pacientů s průměrným věkem 48,9 let (rozmezí 22-77 let) bylo ošetřeno implantáty stabilními v úhlu, ve kterých se šrouby mohou volně otáčet ve všech směrech (Aptus, Medartis).
Mezi skupinami nebyl žádný významný rozdíl ve vztahu k závažnosti zlomenin, věku nebo jiným relevantním charakteristikám. Ve všech případech jsme použili hlasový přístup.
Konečné vyhodnocení výsledku léčby bylo provedeno 12 měsíců po operaci. Měřili jsme rozsah pohybu zápěstí a síly úchopu ruky a porovnali jsme hodnoty s hodnotami získanými v kontralaterálním zápěstí.
Výsledky hodnocené na bodovacích systémech podle Gartlanda a Werleyho a Castaingu a skóre DASH byly porovnány mezi skupinami. Nálezy na rentgenových snímcích byly porovnány s anatomickým standardem v oblasti distálního poloměru.
VÝSLEDEK Ve skupině LCP byly průměrné hodnoty ve srovnání s kontralaterální stranou následující: volar flexion, 84,2%; hřbetní flexe, 82,4%; radiální odchylka, 83,2%; odchylka ulnaru, 89,1%; výslovnost, 98,6%; supinace, 97,4%. Ve skupině APTUS byly hodnoty ve srovnání s ostatními zápěstími: volar flexion, 84,1%; hřbetní flexe, 91,8%; radiální odchylka, 95,1%; ulnar deviace, 92,8%; výslovnost, 99,0%; supinace, 98,1%.
Statisticky srovnatelné hodnoty s kontralaterální stránkou byly hodnoty v pronaci, supinaci a síle sevření v obou skupinách. Kromě toho byly ve skupině APTUS hodnoty odpovídající zdravé funkci zápěstí dosaženy jak v radiální, tak ulnární odchylce.
Mezi skupinami LCP a APTUS nebyly žádné rozdíly v hodnotách založených na bodovacích systémech. Pokud jde o radiografické parametry, optimální byla pouze rekonstrukce radiální délky.
Ostatní parametry se lišily od anatomického standardu. Všichni pacienti však splňovali kritéria úspěšného hojení zlomeniny distálního poloměru.
Sekundární vytěsnění fragmentů během hojení bylo zaznamenáno u dvou pacientů ze skupiny LCP a u jednoho ze skupiny APTUS. U pěti pacientů ve skupině LCP a pouze u jednoho pacienta ve skupině APTUS bylo pozorováno přechodné podráždění středního nervu.
Jeden pacient v každé skupině měl roztržení šlachy extensoru. Reflexní sympatický dystrofický syndrom byl diagnostikován u dvou pacientů ve skupině LCP a tří pacientů ve skupině APTUS.
DISKUSE Chirurgická léčba komplexních zlomenin distálního poloměru pomocí implantátů stabilních z úhlu obecně dosáhla velmi dobrých funkčních a radiografických výsledků s nízkou mírou komplikací. Ve skupině APTUS, na rozdíl od skupiny LCP, rozsah radiální a ulnární odchylky odpovídal rozsahu zjištěnému u zdravého zápěstí.
Důvodem byla nízkoprofilová konstrukce desky a šroubů a systém s vícesměrnými úhlově stabilními šrouby. Méně případů středního podráždění nervů ve skupině APTUS lze vysvětlit použitím jiného operativního přístupu, který snižuje riziko přímého mechanického poškození nervů.
Na rozdíl od jiných autorů nebyly v naší skupině zaznamenány ruptury flexorových šlach. ZÁVĚRY Léčba zlomenin distálního rádiusu systémem uzamykatelných desek stabilních z úhlu od přístupu k hlasu dosáhla srovnatelných funkčních a radiografických výsledků jak se zavedením šroubů v pevném směru, tak s vícenásobným zasunutím šroubů.