Abstrakt
Onemocnění štítné žlázy tvoří kolem 90 % všech endokrinopatií, postihuje 5-7 % české populace, přičemž ženy jsou postiženy 4-6krát častěji než muži. Z klinického hlediska dělíme tyreopatie na poruchy hormonální produkce a na morfologické postižení.
Diagnóza poruchy funkce štítné žlázy vychází ze stanovení hladin tyreoidálních hormonů fT3, fT4 a TSHss v séru. Primární hypotyreóza je charakterizována snížením fT4 a vzestupem TSH.
Syndrom nízkého T3 patří k ochranným reakcím organismu, při nichž dochází ke konverzi T4 periferní dejodázou (typu III) na hormonálně neúčinný reverzní trijódtyronin (rT3). U primární hypertyreózy pozorujeme vyšší fT3, fT4 a až neměřitelně nízkou hladinu TSH.
Akutní tyreoiditida: známky zánětu a normální tyreoidální funkce, anti-TPO i anti-TG nejsou zvýšeny. Subakutní tyreoiditida probíhá s obrazem zánětu, normálními anti-TPO, anti-TGL, bývá i hypertyreóza.
Chronická tyreoiditida, Hashimotova struma patří mezi nejčastější příčiny hypotyreózy u nás a je rozpoznána díky vysokým hodnotám anti-TPO a anti-TG, a vyššímu TSHss. Tyreoidální adenomy a karcinomy jsou klinicky obvykle eutyreoidní.
Nezbytné je stanovení nádorových markerů - tyreoglobulinu u papilárního a folikulárního nádoru a kalcitonin u medulárního karcinomu, u kterého je nutné provést genetické vyšetření (stanovení zárodečných bodových mutací, nejčastěji metodou PCR).