Abstrakt
Onemocnění štítné žlázy představují převážnou část endokrinopatií, postihují 5-7 % české populace, přičemž ženy jsou postiženy 6-8krát častěji než muži. Z hlediska klinického dělíme tyreopatie na poruchy hormonální produkce a na morfologické postižení.
Diagnóza poruchy funkce štítné žlázy vychází ze stanovení hladin tyreoidálních hormonů fT3, fT4 a TSH v séru. Primární hypotyreóza je charakterizována snížením fT4 a vzestupem TSH.
Syndrom nízkého T3 patří k ochranným reakcím organizmu, při kterých dochází ke konverzi T4 na hormonálně neúčinný reverzní trijodtyronin (rT3). U primární hypertyreózy pozorujeme vyšší fT4 s nízkou hladinou TSH.
Akutní tyreoiditida je charakteristická známkami zánětu a normální tyreoidální funkcí, anti-TPO i anti-TG nejsou zvýšeny. Subakutní tyreoiditida probíhá s obrazem zánětu, normálními anti-TPO, anti-TG, bývá i hypertyreóza.
Chronická tyreoiditida, Hashimotova struma, patří mezi nejčastější příčiny hypotyreózy u nás a je rozpoznána díky vysokým hodnotám anti-TPO a anti-TG a vyššímu TSH. Tyreoidální adenomy a karcinomy jsou klinicky obvykle eutyreoidní.
Nezbytné je stanovení nádorových markerů - tyreoglobulinu u papilárního a folikulárního a kalcitonin u medulárního karcinomu, u kterého je nutné provést genetické vyšetření (stanovení zárodečných bodových mutací, nejčastěji metodou PCR).