Velká část recentních odborných studií se zaměřovala na možný evoluční původ a adaptivní hodnotu preferencí a výběru partnera u heterosexuálních jedinců. Z evoluční perspektivy je primární funkcí každého dlouhodobého vztahu mezi mužem a ženou reprodukce a výchova potomků, a to až do jejich pohlavní dospělosti.
Dlouhodobé vztahy můžeme nalézt i u jiných živočišných druhů, zejména těch, jejichž potomci jsou hodně závislí na rodičovské péči. Nicméně páry, kde jsou oba partneři stejného pohlaví (pro něž používáme termín homosexuální páry), mají významně m éně potomků než páry heterosexuální, což znamená, že stejnopohlavní párování na první pohled snižuje reprodukční úspěch jedince.
Sexuální orientací se zabývají jak biologické, tak psychosociální disciplíny, přičemž občasné homosexuální chování i stabilní homosexuální preference byla popsána mnoha vědci po celém světě, a vztahy mezi jedinci stejného pohlaví byly zdokumentovány napříč kulturami a různými historickými obdobími, i v rámci zvířecí říše. Nicméně z evolučního hlediska není doposud zcela jasné, proč a jakým způsobem se homosexuální orientace může udržet v populaci, když snižuje jedincův reprodukční úspěch.
Jednou z možností je, že homosexualita by jedinci mohla poskytovat i jiné než přímé reprodukční výhody.