Abstrakt
Cílem této studie je na příkladě dvou orálněhistorických výzkumů zabývajících se organizovanými sociálními skupinami (Sudetoněmecké krajanské sdružení a Vojenské sdružení rehabilitovaných) analyzovat napětí mezi konkrétní zkušeností narátorů a narátorek a politickou rétorikou sdružení, v nichž jsou organizováni. Byť se jedná o organizace s výrazně odlišnou orientací a vývojem, lze v narativech členů a členek obou spolků vysledovat jistou analogii.
Autoři přitom vychází z předpokladu, že organizované sociální skupiny používají k dosažení svých politických cílů aktuálně sdílené představy společnosti o minulosti, čemuž přizpůsobují také svou rétoriku. Narátoři a narátorky, kteří se otevřeně hlásí ke skupinám s jasně deklarovanými politickými cíli, tyto cíle do vzpomínkových rozhovorů (vědomě či nevědomě) projektují prostřednictvím narativních strategií a vzorců.
Studie načrtává ideální typy těchto strategií, které jsou pozorovatelné především ve čtyřech základních rovinách: ideové, historické, sociální a institucionální. Na závěr autoři formulují obecné poznatky využitelné pro orálněhistorické výzkumy dalších politicky organizovaných skupin, jejichž vznik se explicitně odvíjí od konkrétní historické události.