V příspěvku se zaměřuji na konkrétní praxi a nástroj strategií Evropské komise v otázkách politiky vědy. Jeden její nástroj, který získává na popularitě, jsou tzv. technologické cestovní mapy ("technology roadmaps").
V teoretické literatuře jsou popsány jako flexibilní metoda, široce užívaná na podporu strategického a dlouhodobého plánování, včetně sledování potenciálu revolučních technologií. Tato studie představuje nástroj v souvislosti s nanotechnologiemi a při empirickém zkoumání zohledňuje jejich metaforičnost.
Metaforická analýza je aplikována na internetovou databázi informační služby Evropské komise (tzv. CORDIS), v letech 1999 až 2013.
Do vzorku kvalitativních údajů jsou zahrnuty také vybrané dva projekty: projekt NanoRoadMap (NRM), financovaný Evropskou komisí v rámci šestého rámcového programu (FP6) a projekt NanoFutures, financovaný Evropskou komisí, tentokrát v rámci sedmého rámcového programu (FP7). Roadmapy jsou zde typy plánů propojující nanovědu a nanotechnologii s odvětvím, produkty a sektorem služeb a programově navazují na model nové produkce vědění (Mode 2).
Pod tíhou jejich komplexnosti a odlišných kontextů aplikace nabízím alternativní přístup k těmto nástrojům, a to na úrovni pojmů-konceptů, jako jsou: techno-věda je motor, strategie je cesta, cíle jsou místa, prostředky jsou trasy, a úspěchy jsou milníky. Obhajuji perspektivu metafory, která poskytuje prostředky pro lepší pochopení nástroje v kontextu jeho generické, dynamické a organizační kapacity.
Na druhou stranu pak nástroj empiricky doplňuje performativní tezi metafory, která není jen odrazem reality, ale spíše ji tvaruje, formátuje a jinak konstruuje. Technologický plán je pak forma jednání, jehož prostřednictvím je budoucnost kolonizována , tedy nad rámec legitimizace přítomnosti.