Abstrakt
Text postihuje na základě čtyř navazujících analýz mediálních obsahů vztahujících se k zahraniční politice ČR v letech 2008–2011, jakými způsoby vybraná česká média konstruují význam zahraničně-politických událostí a roli České republiky v nich a do jaké míry je ve sledovaných obsazích možné identifikovat dlouhodobější trendy. Výsledky analýz zaměřených na mediální referování o zahraničně-politických událostech, které souhrnně prezentujeme v tomto článku, korespondují se závěry, podle nichž politická komunikace v médiích tenduje k odklonu od zaměření se na systémy a procesy rozhodování směrem k zájmu o individuální politické aktéry (Karvonen 2010; Mazzoleni 2000; McAllister 2007; Swanson a Mancini 1996). Česká zahraniční politika je v obsazích sledovaných médií prezentována optikou sporů jednotlivců či politických stran, silná polarizace a užívání metaforického jazyka a negativity či konfliktnosti podporují emotivní vyznění textů.
V informování o zahraničně-politických událostech jsme identifikovali tendenci, kterou označujeme jako snahu o domestikaci zahraničních událostí. Ačkoli pravděpodobně souvisí s mediálním důrazem na zpravodajskou hodnotu blízkosti, nápadná je tato perspektiva samoúčelnou snahou přiblížit mezinárodně významné události domácím publikům specifickým rámcováním s důrazem na historii (paralely s historickými událostmi v českých zemích) či význam České republiky a na lokální spory jednotlivých politiků či politických stran.
Dlouhodobě silnými rámci vyskytujícími se v zahraničně-politickém zpravodajství a publicistice sledovaných tištěných médií jsou také bipolární rozdělení světa a s ním související specifická pozice Ruska (jeho určitá nezařaditelnost do schématu „přítel vs. hrozba“) a pozice České republiky jako země závislé na silném protektorovi.