Vzdělávání dospělých se stalo globálním fenoménem, patří k proklamovaným prioritám rozhodujících ekonomických a politických aktérů soudobého světa. Z oblasti, která byla od 19. století chápána především jako sféra snah o spravedlivější společnost a seberealizaci, se v posledních desetiletích stal předmět politik sledujících cíle ekonomického růstu a adaptace lidí na podmínky globálního kapitalismu.
Publikace zkoumá procesy evropeizace a globalizace vzdělávání jako výsledek aktivit mezinárodních politických a ekonomických organizací (OECD, UNESCO, EU a další). Kritický přístup je využit jak ve vztahu ke vzdělávací politice, tak k jejímu širšímu kontextu tak, aby mohly být analyzovány další sféry, v nichž vzdělávání a učení se dospělých hraje důležitou roli (např. práce a občanství).
Je probírána ekonomizace vzdělávání a její role v ospravedlňování sociálních nerovností. Hlavním zdrojem inspirace pro použitý způsob práce se stala kritická teorie společnosti.
Autor přistupuje ke vzdělávání dospělých jako ke kulturnímu a politickému jevu. Věnuje se rovněž podobám vztahu mezi vědeckým výzkumem a vzdělávací politikou.