Abstrakt
Rozhodující stimul pro úvahy nad potřebností nové euronovely Ústavy České republiky by mohla spíše než nepříliš časté změny unijního práva představovat krystalizující evropská doktrína Ústavního soudu. Samozřejmě mohou být některé související otázky řešeny prostřednictvím novelizace norem nižší právní síly - např. tzv. organických zákonů.
Revizí zákona o Ústavním soudu lze zpřesnit podmínky řízení o přezkumu souladu mezinárodních smluv dle čl. 10a a 49 Ústavy ČR s ústavním pořádkem. Pro zachování integrity kompetenčního rámce orgánů České republiky by pak bylo vhodné přistoupit k zahrnutí dalších tzv. evolutivních klauzulí Lisabonské smlouvy do rámce parlamentní kontroly formou tzv. vázaného mandátu do jednacích řádů obou komor Parlamentu.
Takovouto cestou by podléhal každý akt sekundárního práva EU přijímaný na základě zmocnění obsaženého v právu primárním, jenž se přímo dotýká kompetenční kompetence České republiky, dostatečné parlamentní kontrole. Navíc však existující rozhodnutí Ústavního soudu podněcují zákonodárce k důkladnější reflexi témat suverenity státu, hierarchie právních norem a podmínek přenosu pravomocí přímo v textu Ústavy ČR.
V tomto ohledu působí inspirativně model polské ústavy, která v čl. 8 odst. 1 jednoznačně zakotvuje primát tohoto dokumentu v hierarchii na polském území platných právních norem. Kromě toho by na základě vykrystalizovavší praxe bylo vhodné výslovně stanovit, že proceduře dle čl. 10a Ústavy ČR podléhají nejenom příslušné mezinárodní smlouvy, ale také veškeré jejich změny.
Tento formální přístup by nejen zamezil sporům o výklad přenosu a samotného pojmu pravomoci, ale také by z hlediska legitimity rozhodovacího procesu přinesl potřebnou podporu parlamentní reprezentace.