Buddhismu v Koreji se podařilo za relativně krátkou dobu několika století vyvinout se z cizího náboženství a myšlenkového směru ve státní ideologii zasahující široké vrstvy společnosti od nejvyšších až po ty nejnižší. V tomto příspěvku se pokusím ukázat některé mýtotvorné strategie, které lze najít v narativech kroniky Samguk jusa, a analyzovat, jakým způsobem napomohly akceptovat cizí kulturu.
S vědomím toho, že v Samguk jusa nalezneme celou řadu narativních vzorců či mýtotvorných strategií, se zaměřím na dva základní aspekty, čas a prostor, respektive na časovou a prostorovou vzdálenost, která dělila Koreu od zdroje či zdrojů Buddhova učení. Příspěvkem se snažím nabídnout možné odpov ědi na otázku po příčině úspěšné transformace cizího ve vlastní, tedy domestikace buddhismu v Koreji.