Abstrakt
Záměrem tohoto článku je prokázat, že při výkladu právních předpisů je nezbytné zohledňovat nejenom text jejich konkrétních ustanovení, ale také jejich širší kontext. Na tuto nezbytnost navíc někdy nepřímo poukazuje i samotný text interpretovaného předpisu.
V tomto článku se tak věnujeme úpravě pravomocí prezidenta republiky v Ústavě ČR, která obsahuje zdánlivě přehledný a jednoduchý seznam. Podrobnější pohled však odhaluje, že kromě rozlišení na pravomoci vykonávané samostatně a v součinnosti s vládou obsahuje text Ústavy jenom málo podrobnějších údajů o způsobu vykonávání těchto pravomocí, přičemž jejich jazykové vyjádření je v tomto smyslu spíše matoucí.
Nejvýrazněji se to projevuje v případě amnestie, kterou prezident republiky podle textu Ústavy "má právo udělit", ačkoli je amnestie kontrasignované rozhodnutí bez konkrétního adresáta. Již samotný text Ústavy nás tak nabádá k tomu, abychom při jeho výkladu postupovali obezřetně.
Nezbytnost zohledňování širších souvislostí lze však vztáhnout na výklad jakéhokoli (právního) textu. Výklad nezohledňující širší kontext není adekvátní, bývá nazýván "formalistický", a je zejména špatný, protože neodpovídá textu, kterým se zaštiťuje.