Abstrakt
Článek se zabývá hodnocením realizované institucionální reformy veřejných služeb zaměstnanosti v České republice po roce 2011, a to z několika hlediska. Za prvé z hlediska přípravy, procesu projednávání a přijímání nové legislativy.
Za druhé, z hlediska formulovaných cílů reformy a jejich naplnění, a za třetí, z hlediska dopadů realizovaných změn na fungování služeb zaměstnanosti. Hodnocení reformy v ČR se opírá zejména o dostupné odborné analýzy fungování služeb zaměstnanosti do roku 2011 a expertní šetření realizované v průběhu roku 2014.
Reformu veřejných služeb zaměstnanosti v ČR je možné na základě analyzovaných hledisek hodnotit velmi ambivalentně. Některé formulované cíle vzbuzují pochybnosti (úspora finančních prostředků jako hlavní cíl), některé jsou velmi důležité (zlepšit řízení služeb zaměstnanosti).
Celkově však můžeme konstatovat, že realizovaná reforma prohloubila stav zaostávání veřejných služeb zaměstnanosti za moderním vývojem a nevyřešila největší stesky odborníků, že úřady práce v ČR se stávají pouhým místem výplaty sociálních dávek.