Studie se zabývá výstavbou a topografií románů Gustava Meyrinka. Duševní hodnoty a stavy jsou viditelné a znázorněné v prostoru - vnější svět popsaný v jeho románech vlastně zobrazuje vnitřní oblasti duše, je to mundus imaginalis, imaginální svět, o němž píše Henry Corbin v souvislosti s arabskou mystikou.
Ta předpokládá, že se mezi čistě duchovním světem božských myšlenek a smyslovým světem nachází jakýsi mezisvět, v němž sídlí archetypální obrazy. V tomto světě dochází ke korporifikaci ducha a spiritualizaci těla.
Přijímacím orgánem tohoto univerza je imaginace. Svět alchymických symbolů je možno chápat jako imaginativně zrcadlený vnitřní prostor světa.
Ve světě mezi spánkem a bděním, ve kterém se protagonisté Meyrinkových románů nalézají, se vše zjevuje prostřednictvím symbolů. Abnormálně vyvinutá schopnost imaginace jim dává možnost se v tomto světě pohybovat, čerpat z jeho moudrosti a spět po pobytu v něm k osvícení