Abstrakt
V posledních desetiletích je v pedagogické komunitě opakovaně diskutována potřeba modifikovat výukové cíle ve prospěch většího důrazu na rozvoj klíčových kompetencí. Tento příspěvek se zaměřuje na měření kompetence k učení, která nabývá na stále větším významu díky rostoucí potřebě zpracovávat velká množství informací a adaptovat se neustále na změny způsobené technologickým pokrokem a dalšími jevy současného světa, které ovlivňují pracovní trh i občanský život.
Kompetence k učení byla komplexně konceptualizována kolegy z Helsinské univerzity, kteří k jejímu měření vytvořili komplexní nástroj, který se zaměřoval na čtyři domény: učení, uvažování, organizaci učení a afektivní seberegulace. V letech 2011MINUS SIGN 2013 byl nástroj přeložen do češtiny a pilotován na výběru 294 žáků 4. ročníků, 424 žáků 6. ročníků a 312 žáků 9. ročníků.
Na základě výsledků z pilotáže byl nástroj upraven a redukován a jeho kognitivní složky byly administrovány na reprezentativním výběru 6200 žáků 6. ročníku spolu s testy čtenářské a matematické gramotnosti, jazykovým testem a obsáhlým dotazníkem. Příspěvek popisuje finský koncept kompetence k učení a fungování finského testu v českém prostředí včetně souvislosti mezi naměřenými kompetencemi k učení a výsledky ostatních kognitivních testů.
Příspěvek dále diskutuje možnost plošného využití nástroje v českých školách k formativnímu hodnocení.