Studie analyzuje obnovu židovské kultury v Polsku po druhé světové válce v kontextu holocaustu, nastupujícího komunismu, emigrace a předválečné tradice polských Židů. Ačkoliv se většina polských Židů stala obětí holocaustu, někteří přeživší se snažili v poválečném Polsku židovskou kulturu obnovit.
Tyto snahy byly v prvních poválečných letech částečně úspěšné: během druhé poloviny čtyřicátých let dosáhli polští Židé kulturní autonomie v podobě vlastních kulturních institucí. Tato autonomie však byla na začátku padesátých let výrazně omezena, většina židovských institucí byla zrušena a velká část židovských umělců, spisovatelů a básníků nakonec z Polska emigrovala.