Studie je pokusem o kritické pojednání kariéry Josefy a Růženy Blažkových (1878-1922), které se na přelomu 19. a 20. století proslavily jako "srostlé" sestry Blažkovy, vystupující v zábavních podnicích po celé Evropě a Spojených státech. V návaznosti na současný diskurz kritických studií postižení (disability studies) sleduji, jak byla v různých typech reprezentací sester Blažkových konstruována jejich tělesná "jinakost", s jakými významy byla spojována a jakou symbolickou úlohu mohla hrát v diskuzích o kolektivním těle českého národa.
S pomocí intersekcionálního přístupu se dále snažím ukázat, jak se představy o normálním a abormálním těle protínaly s imaginacemi ne/normativní femininity, mateřství a sexuality a jak se tedy postava "srostlých" sester stávala působivým vzorem, legitimizujícím dobové představy o řádném ženství, mateřství a výchově dítěte.