Abstrakt
Monografie podrobně analyzuje rozdílný populační vývoj tří konstitutivních národů Bosny a Hercegoviny (tj. Muslimů-Bosňáků, Srbů a Chorvatů) v době existence socialistické Jugoslávie a změny v prostorovém rozmístění obyvatelstva, ke kterým došlo v důsledku válečných událostí první poloviny 90. let.
Současné demografické charakteristiky obyvatelstva daytonské Bosny a Hercegoviny a stávající etnické složení země zůstávají doposud zcela zásadně ovlivněny průvodními jevy konfliktu: tzv. nucenými migracemi a etnickými čistkami. Hlavní důraz je proto kladen na zodpovězení otázky, nakolik tyto fenomény proměnily proporční zastoupení jednotlivých národů na teritoriu Bosny a Hercegoviny.
Publikace se rovněž detailně soustředí na rozbor a hodnocení nepříliš úspěšné repatriace utečenců, kterou řídily západní velmoci. Uplatněním dvou přístupů "shora" a "zdola" byl v rámci analýzy návratu utečenců podrobně doložen jak obecný přístup mezinárodního společenství v poválečném mírotvorném procesu, jeho působení v BaH a prezentované výsledky (přístup "shora"), tak problémy, se kterými se během repatriace potýkali samotní navrátilci (přístup "zdola").
Jelikož se autor nemohl opřít o výsledky poválečného sčítání obyvatelstva, bylo třeba pramennou základnu, jež zahrnovala primární zdroje (dokumenty organizací mezinárodního společenství) a sekundární literaturu srbochorvatské, anglické a francouzské provenience, rozšířit o další zdroj. Tím se stal terénní výzkum provedený ve vybraných lokalitách Bosny a Hercegoviny v rozmezí let 2009-2013.