Na základě vědeckého výzkumu považujeme častý společný výskyt kardiovaskulárních onemocnění a depresivních či úzkostných poruch za prokázaný. Příčinnost vztahu srdečních a psychických poruch zůstává nejasná.
Důležitou roli při rozvoji či dekompenzaci kardiovaskulárního onemocnění pravděpodobně hraje také osobnost neboli povaha postiženého jedince a dále emoční reaktivita. Ta může představovat vysoké riziko v případech výrazného emočního rozrušení.
V tomto článku chceme zdůraznit potřebu mezioborové spolupráce, neboť správná léčba úzkostné či depresivní symptomatologie nejenže zlepšuje kardiovaskulární prognózu, ale především kvalitu života našich pacientů. (Kap Kardiol 2014; 6: 101-103)