Článek se zabývá, se zvláštním ohledem na češtinu, evidenciálností v jazycích vyjadřujících evidenciální významy lexikálně. Tzv. evidenciální markery jsou prezentovány jako skupina s neostrými hranicemi, částečně se překrývající s vyjadřovacími prostředky epistémické modality (např. s modálními slovesy.
V češtině představují jádro evidenciálních markerů částice / větná sdverbia se schopností fungovat jako skopusové (fokusální) výrazy (očividně, slyšitelně, očekávatelně, logicky, předpokládatelně) a reportující částice (prý, údajně). Další výrazy, např. větné konstrukce se slovesy vnímání v maticové větě nebo s adjektivy příbuznými větným adverbiím vyjadřují evidenciální významy jako inkorporované do propozice nebo, pokud jde o modální slovesa, jako kontextově vázané (pragmaticky ukotvené) interpretace.
V podobných větách získává vyjadřování evidenciálnosti povahu subsidiární ilokuce.