Přes pozitivní klinický přínos zavedení biokompatibilních roztoků, icodextrinu a automatické peritoneální dialýzy do rutinní praxe je u nezanedbatelného procenta pacientů nutné převedení z peritoneální dialýzy na hemodialýzu, nejčastěji pro peritonitidu a ztrátu ultrafiltrační schopnosti peritonea. Pokud po takovéto změně pacient přežije prvních 60 dní, neovlivňuje tato skutečnost již klinické výsledky, na rozdíl od typu cévního přístupu, poněvadž centrální cévní přístup pro hemodialýzu je spojen s vyšší mortalitou.