Abstrakt
Cílem kapitoly je provést analýzu procesu deinstitucionalizace ústavní péče v České republice a zachytit vliv postupných reforem na stávající praxi. Metodologickými nástroji řešení jsou teoretická analýza klíčových strategických dokumentů, zákonů, doporučení a opatření a jejich dopadů na systém ústavní péče a dále kritická reflexe ideového pozadí reforem z pohledu teoreticky zdůvodněných stanovisek sociální pedagogiky.
Obsahový rámec je dán orientací na postižení procesu deinstitucionalizace jako komplexní reformy ústavní péče uskutečňované v zařízeních pobytového typu směrem ke službám poskytovaným v komunitě. Kapitola nastiňuje principiální zakotvení deinstitucionaliace v požadavcích humanizace a individualizace péče ve vazbě na problematiku lidských práv, aplikovaných do oblasti ústavní péče, představuje strategický ekonomický rámec reformy, zachycuje postupné reformní kroky i opakované selhávání systému v uskutečňování skutečně zásadních změn.
Sledovány jsou zejména dvě klíčové oblasti procesu deinstitucionalizace, sociální služby a ústavní výchovná péče.