Glatiramer acetát (GA) je spolu s rekombinantními interferony beta prvním lékem, který byl úspěšně použit v léčbě nemocných s roztroušenou sklerózou mozkomíšní (RS). Chemicky se jedná o směs syntetických peptidů, které se svou strukturou podobají myelinovému bazickému proteinu považovanému za hlavní terč autoreaktivních T lymfocytů u nemocných s RS.
Po subkutánní aplikaci je GA internalizován dendritickými buňkami, které jej ve formě antigenních peptidů předkládají v lymfatických uzlinách T lymfocytům. Rozpoznání těchto peptidů vede ke stimulaci regulačních subsetů T lymfocytů označovaných jako Treg a Th2, které prostřednictvím cytokinů tlumí aktivity základní složky poškozujícího zánětu u nemocných s RS, tj. subsetů Th17 a Th1.
Zmnožené T lymfocyty specifické pro GA přecházejí přes hematoencefalickou bariéru a v CNS dále přispívají k tlumení poškozujícího zánětu. Tvorbou neurotrofních působků BDGF a NT-3,4 stimulují neuronální a oligodendrocytové progenitory k diferenciaci a migraci do demyelinizačních lézí.
Vykazují tak i neuroprotektivní účinky. Snaha zavádět do klinické praxe nová léčiva určená pro pacienty s RS podnítila vývoj připravků nazývaných glatiramoidy.
S ohledem na charakteristiky jsou glatiramoidy řazeny do samostatné skupiny nebiologických komplexních léčiv. Pravidla pro jejich uvádění do klinické praxe zatím nebyla formulována.
Výsledky experimentálních studií naznačují, že svým složením a účinkem nejsou nové glatiramoidy srovnatelné s glatiramer acetátem.