Studie se zaměřuje na analýzu narací pražského jara v kolektivní paměti příslušníků Československé lidové armády, kteří byli propuštěni v důsledku svého negativního postoje k intervenci vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Analýza vychází z rozhovorů, které byly pořízeny metodou orální historie a jejím předmětem jsou konkrétní narace vztahující se ke zkoumanému období, způsob jejich konstrukce, výkladové vzorce, stereotypy a vzájemný vztah všech těchto prvků k systému kolektivní paměti vybrané skupiny narátorů.