Abstrakt
Kapitola představuje feministické přístupy v sociálních vědách a především v sociální geografii. Seznamuje čtenáře s v Česku stále relativně málo zavedeným směrem, který se v západní vědě již stačil posunout od studia nerovného postavení žen ke studiu všech marginalizovaných skupin obyvatel, proměnlivé identity a projevům těla.
Kapitola se zaměřuje na představení vývoje feministického myšlení v sociálních vědách obecně a jeho postupného pronikání do sociální geografie. Ukazuje, jakým způsobem mohou tyto přístupy rozvíjet geografické myšlení a o jaké nové koncepty může být geografie obohacena.
Feministické přístupy nejsou jednotné a často je jim i vytýkána přílišná rozdrobenost. Společným prvkem je však víra v existenci patriarchátu, empatický postoj, orientace na jednotlivce a jeho zkušenosti, zdůrazňování rozdílnosti a respektu k ní a boření stereotypů.
Hlavním přínosem feministických přístipů je představení teorie genderu, která vychází ze sociálního konstruktivismu a chápe rozdíly v chování mužů a žen ne jako biologicky dané, ale jako sociálně podmíněné. Feministické geografie se pak zabývají vztahem mezi genderovými a prostorovými vztahy.
Zajímají se o to, jakou roli hraje prostor a prostorová organizace společnosti v utváření genderových vztahů. I přes značnou tematickou různorodost se v Česku feministické geografie prosazují jen velmi pomalu, o čemž svědčí málo vědeckých publikací a téměř žádné kurzy věnované výhradně feministickým geografiím.
Feministické přístupy přitom mohou obohatit o kritické uvažování nad vztahy ve společnosti nejen současnou českou sociální geografii, ale i běžné každodenní uvažování.