Abstrakt
Rekodifikace soukromého práva, resp. občanský zákoník z roku 2012 s sebou přinesl - ve své obligační partii - kromě jiných změn i konstrukci zaopatřovacích smluv, mezi nimiž je nově upraven výměnek jako typizovaný kontrakt. Autor si klade otázku, jak je třeba na výměnek nahlížet (právně i fakticky), musí nutně jeho zřízení souviset s převodem vlastnického práva k nemovitosti? Co může být předmětem, resp. obsahem výměnku v moderní době, lze vůbec pokládat výslovnou úpravu výměnku v kodifikaci 21. století za potřebnou a praktickou? Za jakých podmínek lze změnit jednou ujednaný výměnek, jak má být postupováno v případě zkázy stavby k výměnku určené? Tyto a další otázky související s formou i obsahem výměnkové smlouvy jsou zde podrobeny teoretickému ale i praktickému zamyšlení