Abstrakt
Pilonidální sinus je onemocnění sakrokokcygeální oblasti postihující kůži a podkoží. Vzniká na podkladě chronického dráždění chloupky, které vnikají do kožních sinů a foliklů.
Onemocnění často přechází z akutní abscedující formy do chronických, secernujících podkožních píštělí. Incidence onemocnění je asi 26 nemocných na 100 tis. obyvatel.
Principem úspěšné léčby chronického onemocnění je radikální chirurgická excize s využitím lalokových plastik k uzávěru operační rány. Retrospektivně byly vyhodnoceny výsledky chirurgické léčby pilonidálního sinu na chirurgické klinice Fakultní nemocnice v Hradci Králové v období od 1. 1. 2010 do 1. 6. 2014.
Sledovanými parametry byly: pohlaví, věk, způsob řešení uzavření defektu po excizi, doba hospitalizace, incidence komplikací včetně recidiv.Celkem bylo do studie zařazeno 141 pacientů. Přímou suturou bylo ošetřeno 101 (71,6 %) pacientů, Limbergovým lalokem 16 pacientů (11,3 %) a Karydakisovým posunem 24 pacientů (17,0 %).
Průměrná doba hospitalizace byla 4,2 dne. Pro recidivující pilonidální sinus bylo operováno 19 pacientů.
V našem souboru pacientů byla recidiva onemocnění pozorována u 11 pacientů (7,8 %) - 3krát po Limbergově laloku, 8x po přímé sutuře. Ve skupině pacientů léčených technikou Karidakysova přesunu se recidiva nevyskytla.
Ranné komplikace byly nejčastěji zaznamenány po přímé sutuře (37 pacientů, 26,2 %). Po Limbergově laloku se vyskytly ranné komplikace u 2 (12,5 %) a po Karidakysově posunu u 1 pacienta (4,2 %).Naše studie prokázala snížení incidence ranných komplikací včetně recidivy při použití lalokových plastik.
Podmínkou je provedení radikální excize pilonidálního sinu. Obě zmíněné techniky jsou snadno proveditelné a technicky nenáročné.