Abstrakt
Stať se věnuje násilným praktikám, které představovaly ústřední prvek občanské války v Bosně a Hercegovině v 90. letech 20. století: etnickým čistkám. Jejím cílem je poukázat na fatální důsledky vojenských akcí, které byly vedeny za účelem etnické homogenizace jednotlivých území a které vyplývaly ze souvztažnosti mezi rozdílným demografickým vývojem konstitutivních národů Bosny a Hercegoviny před vypuknutím konfliktu a jeho dopadem na proměny národnostního složení jednotlivých regionů.
Po teoretickém vymezení termínů etnická čistka a genocida je analyzován charakter a rozsah násilné homogenizace na lokální úrovni, jež vyvolala největší uprchlickou vlnu v Evropě od skončení druhé světové války. Příspěvek na základě souhrnného výčtu jednotlivých etap etnických čistek během válečných let (1992-1995) ukazuje, že občanská válka v BaH se na počátku rozhořela převážně v místech, která v posledních dvou dekádách před rozpadem Jugoslávie vykazovala nejvýraznější proměny etnického zastoupení konstitutivních národů (tj. především Srbů a Muslimů).
V druhé části je pozornost soustředěna na rozbor strategických zájmů národnostních elit Srbů, Chorvatů i Bosňáků a forem, jaké během násilné realizace etnické homogenizace území pod svojí vojenskou kontrolou zaujaly.