Abstrakt
Článek se zabývá obchodními korporacemi a jejich právní způsobilostí právně jednat. Podle dřívějšího občanského zákoníku měly právnické osoby způsobilost právně jednat po celou dobu své existence.
Obdobné ustanovení v novém občanském zákoníku chybí. Důležitou otázkou tak je, zda právnické osoby, zvláště obchodní korporace, jsou nebo nejsou svéprávné a zda člen jejich statutárního orgánu je v postavení klasického zástupce nebo ne.
Autor dospívá k závěru, že nemůžeme institut svéprávnosti a nesvéprávnosti použít pro obchodní korporace a že člen statutárního orgánu je zástupcem sui generis, pročež nelze na něj automaticky aplikovat obecná ustanovení o zastoupení. Ty lze aplikovat jen subsidiárně, pokud nelze aplikovat ustanovení týkající se právnických osob.