První část příspěvku je věnovaná analýze judikatury Ústavního soudu k sociálním právům zaměřená na způsob aplikace testu racionality. Výsledkem je potvrzení teze o její rozkolísanosti, která se projevuje především nedodržování popsané struktury testu racionality, arbitrárními definicemi jádra (esenciálního obsahu) sociálních práv, které se navíc v průběhu času mění, a kolísáním přísnosti nároků, jež vyplývají z požadavku racionality právní úpravy.
Druhá část řeší otázku, jak tyto problémy odstranit, a dochází k závěru, že nejsou projevem nedostatečné pečlivosti při provádění testu, nýbrž přímým důsledkem jeho nevhodně navržené struktury. Jako vhodnější alternativu proto navrhuje přechod k testu vyloučení extrémní disproporcionality, který již Ústavní soud používá pro přezkum daní.