Abstrakt
Počátek druhé světové války a následný vzestup monopolu komunistické moci měl rozkladný účinek na všechny složky společnosti. Umění se stalo nástrojem státní moci a mělo slouží k propagandě a oslavě vládnoucího diskurzu.
Analýza vymezeného období 1956- 1958 vychází z obsahové analýzy širokého výčtu dobových textů publikovaných v denním tisku a kulturních periodikách. Nastíněné problémy (tj. revize socialistického realismu, hledání adekvátního uměleckého výrazu, rehabilitace moderny, vztah modernistické tradice k současnému tvorbě a pozice abstraktního umění) poukazují na postoj, který zaujímala sice stále oficiální, ale zároveň liberálnější umělecká kritika.
Proti těmto myšlenkám stála politická moc, jež skálopevně trvala na dogmatech stanovených v poúnorových letech. Na XI. sjezdu KSČ v červnu 1958 bylo zdůrazněno, že umění musí především prohlubovat politickou uvědomělost.
Nastíněné problémy a myšlenky výtvarné kritiky ale nejsou radikální. Liberálnější autoři se sice snažili o revizi kulturní politiky, jejich cílem ale nebylo její zpochybnění.
Svými názory se řadili do oficiálního uměleckého proudu. Pokud se ocitli v opozici vůči oficiální kulturní politice, učinili tak nevědomky.
Přesto pro komunistickou moc představovali nemalou hrozbu. Pro uměleckou kritiku vymezeného období je tak typická snaha o nalezení kompromisu s komunistickou ideologií, která v této době ovšem nebyla státní mocí vyslyšena.