Problémové hraní a následný rozvoj patologického hráčství mají u mužů výrazný negativní vliv na klíčové oblasti života, z nichž mnohé jsou relevantní pro diagnostiku a preventivně-léčebnou péči. Je proto žádoucí lépe porozumět jednotlivým fázím hráčských kariér a jejich následkům.
Cílem studie bylo popsat fáze hráčských kariér a jejich dopady z klinického, sociálního, ekonomického i časového hlediska. Metody: Dotazník SOGS, polostrukturované interview.
Soubor tvořilo 147 pacientů-mužů léčených pro diagnózu F 63.0 patologické hráčství v psychiatrických nemocnicích Bohnice, Kroměříž a Opava. Interview se účastnilo 139 pacientů, dotazník SOGS vyplnilo 147 pacientů.
Délka hráčské kariéry je individuální od 0,5 roku do 40 let. Iniciační fáze hraní obvykle začíná okolo 20 let věku (u 34,5 % účastníků).
Mezi první zkušeností s hraním hazardních her a následným přechodem k pravidelnému hraní prakticky neexistuje žádná mezifáze. Zhruba po 6-8 letech (u 68 % účastníků) dochází k manifestaci prvních reálně reflektovaných vážných problémů způsobených hraním, i když v souboru byl patrný velký časový rozptyl této fáze.
Po nástupu problémů trvá v průměru dalších 2 až 5 let, než se hráči rozhodnou a začnou se léčit. Mladší účastníci mají ve srovnání se staršími častější komorbidní problém s užíváním návykových látek při hře.
Hráči popisují několik různých impulsů ke hře, častěji preferují jednu nebo jen menší množství heren. Jsou schopni za hrou i dojíždět navzdory vzdálenosti.
Problémové a patologické hraní zasahuje do všech klíčových oblastí života.