Článek představuje Augustinovu exegezi kleteb a proklínání v žalmech na pozadí jeho Enarrationes in Psalmos. Nejprve je ukázána raná fáze jeho exegeze, kdy interpretuje tyto kletby jako proroctví.
Posléze je dokumentováno, jak se Augustinova hermeneutika obohacuje v souvislosti s jeho objevem Tyconiových exegetických pravidel. Nakonec studie příkladů výkladu jednotlivých veršů dokazuje, že v Augustinově interpretaci žalmů je přítomno všech sedm Tyconiových pravidel.
To dosvědčuje, že Augustinova alegorická interpretace proklínacích žalmů není arbitrární, ale zůstává zcela v souladu s biskupovým přístupem k interprataci dalších obtížných míst v biblickém textu.