Abstrakt
Totalitní společnost bývá obvykle nazírána jako zcela prosta informací o situaci v zemích s opozitním politickým a společenským zřízením. Přesto však i v Československu šedesátých let, včetně raného počátku normalizace, můžeme nalézt několik spojnic s uměním západního světa.
Kromě některých uměleckých periodik či nakladatelství, která informace o západním umění občasně dokázala šířit, v Československu také v omezené míře probíhaly výstavy zahraničního umění, na návštěvu přijelo několik významných osobností západní kultury, a naopak některým československým umělcům bylo dovoleno vystavovat v zahraničí či využít formy stipendijního pobytu. Právě výstavy zahraničního neofigurativního umění (které předchozí abstraktní období vystřídalo na obou stranách železné opony), jsou předmětem tohoto konferenčního příspěvku.
Zahraniční výstavy proběhnuvší v Československu šedesátých let jsou významnými nejen z hlediska prezentace západní produkce, ale také coby možnost konfrontace s produkcí místní. Konferenční příspěvek se podrobněji věnuje především italské výstavě Premio Gaetano Marzotto 1967, která probíhala ve Valdštejnské jízdárně v Praze na podzim roku 1967, a dále výstavě The Disappearance and Reappearance of the Image: Americké malířství po roce 1945, která byla v téže výstavní síni k vidění o dva roky později, v létě 1969.
Záměrem příspěvku je tedy prostřednictvím prezentace těchto výstav nastínit míru povědomí o západním umění v komunistickém Československu, potažmo konfrontovat návrat k figuře u nás a na Západě.