Úpravu povrchu implantátu provádíme z různých důvodů. Nejčastěji pro zlepšení integrace endoprotézy, ale v poslední době i pro prevenci infekce.
Povrch může být aktivní či pasivní. Pro prevenci infekce se užívají především antibiotika, antiseptika, nověji pak růstové faktory a ionty stříbra.
Myšlenka na antibakteriální užití stříbra je velmi stará, již z období 4000 př. n. l. u vodních tanků v Egyptě. Ale právě ionty stříbra se nám jeví jako velmi použitelné, vzhledem k tomu že nevedou k rozvoji rezistentních kmenů.
Stříbro velice dobře zabraňuje adhezi bakterií, má široké antibakteriální spektrum a velmi dlouho trvající efekt. Na druhou stranu uvolněné nanočástice stříbra jsou cytotoxické a mohou vést k lokálním i celkovým projevům argyrie.
Význam aktivního povrchu uvolňujícího oxidy stříbra vidíme především při řešení opakovaných infekcí či uvolnění kloubních náhrad, které jsou stále častější.