Článek je reflexí na téma školy stáří, procesu výchovy ve stáří a ke stáří a teorie výchovy ve stáří (gerontagogika) tak, jak ji uchopil prof. Radim Palouš.
Ačkoliv jeho inspirace vychází z díla Jana Amose Komenského, výchovu ve stáří interpretuje v ontologických a entelechiálních souvislostech, čímž tento antropologický námět posouvá do roviny filosofie výchovy. Autorka hledá společně s prof.
Paloušem odpověď na zásadní otázku, jakou úlohu má výchova v období stáří člověka a zda právě období stáří není tím pravým obdobím pro výchovu člověka v současné době.