Článek analyzuje české překlady německých dopisů Karla Havlíčka pořízené Ladislavem Quisem (1903) a Miloslavem Novotným (1941) a úpravy provedené v Novotného překladech Jaroslavou Janáčkovou (1995). V úvodu je načrtnuta současná situace týkající se vydávání Havlíčkovy korespondence.
Vlastní analýza se zaměřuje především na možné ovlivnění překladů jazykem originálu a snahu se tomuto ovlivňování vyhýbat. Jazykové prostředky použité jednotlivými překladateli jsou dále srovnávané s prostředky běžnými v době vzniku překladů a v Havlíčkových českých dopisech s cílem určit, do jaké míry se v příslušných překladech projevuje tendence jazyk archaizovat nebo naopak modernizovat.
Získaná data slouží jako podklad pro určení dojmu identičnosti pisatele v českých dopisech a překladech z němčiny.