Učitelka interpretace stvořitelských činů. Alternativa hermeneutického paradigmatu v druhé řeči moudrosti (Př 8,1-31)
Abstrakt
Text, který bude předmětem reflexe v této studii, je známý jako druhá řeč moudrosti. Ta rozvíjí téma první řeči moudrosti (Př 1,20-33) a úzce navazuje na první lekci moudrého (Př 1,2-7).
Typickým rysem její řeči je sebeprezentace (sebecharakteristika) moudrosti ich-formou (autoreferát), vyjadřování se pomocí zcela specifických výčtů, tzv. katalogů (nejrozsáhlejší je katalog jednání moudrosti), reakce na předchozí přímé řeči k synovi v Př 1-7 a zpráva o stvoření se zcela ojedinělou výpovědí o Hospodinu. Jejich výčet tvoří katalog Božích stvořitelských činů.
Je to mimořádná řeč, protože pochází od postavy, která odhaluje Boží činy a interpretuje Hospodinovo jednání z pozice přímé svědkyně (moudrost je ženská vykladačka). Sdělení moudrosti se tím stává autentické a velmi závažné a to nejen pro hodnoty (katalog hodnot) moudrostí prezentované, dosvědčované a požadované, ale zejména díky jejímu způsobu interpretace stvořitelských činů založeném na vtáhnutí posluchače do interpretačního procesu jako jejich angažovaného účastníka.