Abstrakt
Příspěvek se zabývá krizí italského státu na konci šedesátých let a začátku sedmdesátých let dvacátého století, zejména jejími nejradikálnějšími projevy. Analyzuje činnost řady extrémně levicových organizací (např.
Rudých brigád, Dělnické síly, Skupin partyzánské akce), které vyšly ze studentských protestů roku 1968, zkoumá jejich ideologii, násilné i nenásilné metody jejich působení a předpoklady k přechodu k teroristickým aktivitám. Předmětem zkoumání jsou také mezinárodní kontakty těchto skupin, jejich pozice v rámci evropské Nové levice a vliv zahraničních (především francouzských a německých) skupin na dění v Itálii.