Obsazování struktury významem. Případ interakce experimentálních a centrálních strategií v díle Jana Erika Volda v letech 1965-1970.
Abstrakt
Podobně jako v literatuře centrální Evropy i ve Skandinávii vzniká v padesátých a zvlášť v šedesátých letech u autorů poválečné generace zřejmá potřeba inovace a oživení literárních postupů. Experimentálním technikám byla připsána revitalizační funkce - například v literárním kontextu samotném (metaliterární efekt), nebo ve vztahu literatury a skutečnosti (reprezentační efekt).
Vývoj norské literatury bychom mohli zhruba v druhé polovině šedesátých let označit jako výrazně akcelerovaný a koncentrovaný. Autoři (především z okruhu literárního časopisu Profil) pozoruhodným způsobem oscilují mezi zónami se zvýšenou a sníženou mírou konvence a zkoumají jejich hranice.
Jedním z nejvýraznějších byl v tomto ohledu projekt norského básníka Jana Erika Volda z let 1965-1970: mezi "experimentálním pólem" a spíše konvenční produkcí pozdního modernismu tvoří pozoruhodnou spojnici vědomá strukturální architektura.