Abstrakt
Cílem sdělení je zobecnění medicínských a sociálních aspektů současné praxe poskytovatelů pracovnělékařských služeb při posuzování zdravotní způsobilosti k práci. Byla provedena cílená analýza 515 646 posudků o zdravotní způsobilosti k práci v železničních profesích vydaných v letech 2002 až 2012 podle aktuálně platné speciální legislativy z hlediska jejich závěrů (zdravotní způsobilost, způsobilost s podmínkou, nezpůsobilost, dlouhodobá zdravotní nezpůsobilost) a dostupných údajů o příčinách omezení způsobilosti k práci.
Zdravotní způsobilost k práci byla konstatována v 461689 posudcích (89,5%), zdravotní způsobilost s podmínkou v 47773 posudcích (9,3%) a zdravotní nezpůsobilost v 6184 posudcích (1,2%). Příčinou podmíněné způsobilosti byla převážně omezení funkce smyslových orgánů, a to zraku (40343, 7,8%) a podstatně méně často sluchu (616, 0,1%).
Zbývající část podmíněné způsobilosti (6814, 1,2%) nebylo možné co do příčin objasnit, nemohlo však jít o příčiny související s pracovními podmínkami/vlivem škodlivých faktorů pracovního prostředí na zdraví. Pravděpodobně se jednalo o kontraindikace k práci pro závažnější onemocnění, například metabolická či kardiovaskulární.
Posuzování zdravotní způsobilosti k práci má významný sociální dopad na posuzovanou osobu a vyžaduje maximálně odpovědný přístup, mimo jiné pro přibývající podíl stárnoucí pracovní populace s častějším výskytem například metabolických, kardiovaskulárních nebo pohybových onemocnění.