Abstrakt
Východiska: Podoba vztahové vazby (dále jen VV) je dána kvalitou péče, která je poskytována primární pečující osobou dítěti v raném dětství, jeho genetickou výbavou i jeho dalšími vztahovými zkušenostmi s blízkými lidmi. Vztahové zkušenosti z raného dětství mají lidé tendenci opakovat také v dospělosti.
Psychoterapeutická situace se podobá základní vztahové situaci mezi pečující osobou a dítětem. Terapeutický vztah může pro klienta fungovat podobně jako VV.
Terapeut může pro klienta představovat jistou základnu a bezpečný přístav. Cíl: Cílem explorační studie je analyzovat chování klientů v psychoterapeutických sezeních z hlediska typů VV (jistý typ, úzkostně zapletený typ, úzkostně vyhýbavý a vyhýbavý typ).
Design výzkumu: kvantitativně-kvalitativní analýza projevů klienta v terapeutických sezeních. Zdroje dat: Dotazník ECR-R a polostrukturovaný rozhovor.
Soubor: 61 osob v psychoterapeutické péči ve věku 18-25 let, 46 % žen a 54 % mužů. Výsledky: Se zpožděním na sezení chodily častěji osoby s vyhýbavým typem VV a nejméně často osoby s jistou VV; osoby s jistým typem vazby tematizovaly rodiče a sourozence nejčastěji a naopak nejméně často osoby s úzkostně vyhýbavou vazbou; klienti s úzkostně zapleteným typem VV méně často zažívají v rámci sezení pozitivní emoce a humor, pozitivní emoce se nejčastěji vyskytovaly u osob s úzkostně vyhýbavým typem VV a nejméně u osob s úzkostně zapletenou vazbou, vztek byl nejčastější u klientů s vyhýbavým typem VV; nejvíce autonomní v rámci sezení byli klienti s úzkostně vyhýbavým typem VV, nejvíce angažovaní v léčbě byli klienti s úzkostně vyhýbavým typem VV, nejméně popisného vyprávění se vyskytovalo v sezeních s klienty s úzkostně zapletenou vazbou.
Závěr: Existuje částečná souvislost mezi typem VV a chování klientů během psychoterapeutického procesu, především v oblasti chování a emocí zažívaných během sezení, témat sezení, autonomie a angažovanosti během sezení.