Oblast ochrany zdraví při práci je široká a zahrnuje prevenci všech nemocí souvisejících s prací (work related diseases), pracovních úrazů (work injuries) a nemocí z povolání (occupational diseases) či ohrožení nemocí z povolání a týká se všech aspektů vztahu mezi prací a zdravím. Pracovní lékařství (occupational medicine, Arbeitsmedizin) je v souladu v evropským pojetím vymezeno od hygieny práce (occupational hygiene) zabývající se hodnocením rizik zátěží faktory pracovního prostředí, především na základě hodnocení expozic, po profesionální patologii, tedy nemoci z povolání, ohrožení nemocemi z povolání, nemoci související s prací a pracovní úrazy.
Pracovní lékaři se tedy nezabývají pouze specifickou posudkovou činností (diagnostikou, uznávání, hlášením a terapií nemocí z povolání), ale poskytují především poradenské a konzultační pracovnělékařské služby, jejichž nedílnou součástí je posuzování zdravotní způsobilosti k práci/ke službě (medical fitness assessment for work). Základním požadavkem pracovní praxe je odborná nezávislost, tj. že pracovní lékaři a zdravotníci musí požívat nezávislost při výkonu svých funkcí, což by jim mělo umožnit, aby mohli posoudit a dát odbornou radu pro bezpečnost a ochranu zdraví pracovníků v podniku v souladu s jejich nejlepším vědomím a svědomím (čl. 10 Úmluvy o závodních zdravotních službách, vyhl. 145/1988 Sb.).
Mezinárodní etický kodex pro odborníky v ochraně zdraví při práci (occupational health professionals) obsahuje etické zásady platné pro zdravotnické pracovníky (lékaře/lékařky a zdravotní ošetřovatelky/sestry/ošetřovatele zahrnuté pod pojem occupational nurses).