Abstrakt
Autor se ve své eseji zamýšlí nad odstupem "historie historiků" od "filozofické historie" a ptá se, zda má vůbec filozofie k dějinám ještě co rozumného říci. Vychází přitom z předpokladu, že odmítnutí filozofie dějin neznamená popření dějinnosti.
Naopak, určité teoretické výklady či určitá pojetí dějin může člověk mít již jen proto, že jim rozumí. Filozofické tázání se po nějakém "dějinném vnějšku" pak vychází z předpokladu, že o dějinách je v jistém smyslu nutné přemýšlet jakožto o jednotném čísle - celku, který zachycuje univerzální historii světa.
Tato perspektiva má za svůj korelát i určité vnímání času, jež vychází z tzv. "světaširého teď" - toho, že dějiny se dějí všude, cokoli se děje, děje se jako moment tohoto času. Spojí-li se časová a "světová" extenze, vznikne filozofický základ, na němž lze budovat univerzální dějiny.