Abstrakt
Příspěvek se věnuje dvěma významným, leč do současné doby nedochovaným kostelům z Doupova, jejichž postupný zánik byl spojen s vyhlášením vojenského výcvikového prostoru Hradiště. V první části je pozornost věnována kostelu Nanebevzetí Panny Marie, s nímž bývá dávána do souvislosti pozdně gotická socha takzvané Doupovské madony.
Přestože se soše podrobně věnovalo několik badatelů, zůstala otevřenou otázkou její provenience, na níž je prostřednictvím umělecko-historického vývoje hledána odpověď. Druhá, rozsáhlejší partie se soustředí na soubor pozdně gotických nástěnných maleb z kostela svatého Wolfganga v Doupově, kde se na severní stěně nacházel široce koncipovaný pašijový cyklus.
Kromě postavy svatého Kryštofa, namalované vedle hlavního vchodu, byly na špaletě okna jižní stěny vyobrazeny ještě postavy dvou světců. Jednotnou výzdobu doplňovala dvě zobrazení po stranách triumfálního oblouku, a to obraz Panny Marie Ochranitelky a svaté Anny Samétřetí v doprovodu svaté Kateřiny a svaté Barbory.
Nástěnné malby, zdobící více jak polovinu lodi kostela, pochází s největší pravděpodobností z doby po roce 1513. V té době patřil kostel Janu Mašťovskému z Kolovrat, jehož fragmentárně dochovaný erb je připojen pod obraz se svatou Annou Samoutřetí.
V poslední části jsou představeny čtyři sochy světců spojovaných se zaniklým Doupovem. A však pouze v případě sochy svatého Wolfganga lze s největší pravděpodobností uvažovat o jeho doupovském původu, a ne o sekundárním přemístění do městského muzea, jak se tomu zřejmě stalo u tří zbývajících soch.