Osamostatnění, vývoj a směřování kritické novozákonní exegeze od počátků liberalismu do doby postmoderny - od J. P. Gablera k M. J. Borgovi
Abstrakt
Studie se zabývá zrodem a rozvojem kritické novozákonní teologie a exegeze od počátku teologického liberalismu do postmoderny. První část studie obsahuje úvahy o postmodernismu, hermeneutice a přístupu k textu v době postmodernismu.
Zmiňuje názory J.-F. Lyotarda, J.
Derridy, M. Foucaulta, P.
K. Feyerabenda, T.
S. Kuhna, P.
Ricoeura, H.-G. Gadamera, W.
Isera a H. R.
Jaußema. Následující části jsou věnovány vývoji v oblasti novozákonní teologie.
J. P.
Gabler hrál klíčovou roli v nezávislosti biblické teologie od dogmatické a systematické teologie. Jeho myšlenky a pojmy jsou vysvětleny.
Tuto cestu následovaly řady stoupenců, z nichž všichni jsou dále diskutováni: D. F.
Strauss, F. C.
Baur, H. J.
Holtzmann, W. Herrmann, E.
Troeltsch, W. Wrede, průlomové osobnosti J.
Weiss a A. Schweitzer, specificky R.
Bultmann, E. Käsemann a staré apokalyptické paradigma odmítá Ježíšův seminář a M.
J. Borg.
Poslední část studie se zaměřuje na M. Borga a diskusi o jeho postavení a koncept apokalyptického Ježíše.
Je popsána také reakci M. Kählera proti Leben-Jesu-Forschung.
M. Kähler kritizoval tento výzkum z pozice systematické teologie a vyjádřil nesouhlas s úsilím vytvořit jen historického Ježíše, který podle něj bude vždy neúplný.
Závěr této studie poskytuje revizi pokroku novozákonní exegeze a vyžaduje potřebu akademickou svobodu pro teologický výzkum na vysokých školách.