Abstrakt
Vztah náboženské a sekulární dimenze ve veřejném životě a v teoretickém i praktickém vědění začali muslimové nově vnímat v ,,dlouhém 19. století". Změny v poměru sil a pokroky ve vzájemném poznání je přiměly akceptovat možnost učit se od Evropanů a stěhovat se do jejich zemí (od čehož dříve jejich právníci odrazovali).
Začali také nově zvažovat výzvy sekulárního způsobu života. Dnes muslimské menšiny v (post)křesťanské Evropě debatují o integraci bez asimilace.
Vyslovované názory sahají od pragmatického, zákony dodržujícího občanství až po ostrou kritiku a odmítání západních hodnot. Ve středové poloze jsou snahy přizpůsobit výklad evropského sekulárního prostředí tradičním kategoriím islámského práva.
Důležitý proud představuje úsilí o zvláštní jurisprudenci (fiqh) pro menšiny. Směřuje k ustavení islámské paralelní obce.
Nepostrádá přitom ani komerční stránky a malicherné pokyny. V příspěvku je představena řada soupeřících pohledů na situaci muslimů v sekulární Evropě.