V tomto příspěvku se autorka zabývá rozborem některých principů výkladu článku 10 Úmluvy na příkladě rozsudků, týkajících se nevládních organizací ve smyslu článku 34 Úmluvy. Na základě analýzy komentářů k Úmluvě bylo vybráno sedm nejfrekventovanějších principů výkladu Úmluvy, kterými jsou
1) efektivita ochrany lidských práv,
2) subsidiarita,
3) proporcionalita,
4) Úmluva jako živoucí instrument,
5) prostor pro uvážení,
6) autonomní pojmy a
7) doktrína čtvrté instance. U strukturálního přístupu k výkladu Úmluvy je popsáno použití pětistupňového testu. Autorka dospívá k závěru, že hlavní principy výkladu, které Soud používá při hodnocení článku 10 Úmluvy, jsou v zásadě stejné jako u jiných článků Úmluvy. Pokud jde o stížnosti nevládních organizací, jsou rozebírány Soudem na základě totožného postupu jako stížnosti fyzických osob. Důležitým poznatkem je to, že zmínka o nějakém konkrétním principu v rozsudku nezaručuje určitý pevný výsledek.