Altare portatile ve vrcholném a pozdním středověku. Sociální a kulturní aspekty na pomezí liturgiky a dějin umění
Abstrakt
Přenosné oltáře (altare portatile, altare viaticum, mensale, ciborium) jsou častou součástí inventářů chrámových pokladů z doby vrcholného a pozdního středověku. Sociální a kulturní aspekty jejich dobového užití představují specifický problém stojící na pomezí církevního práva, dějin liturgie a dějin umění.
Tento příspěvek se soustřeďuje zejména na dobový sociální a kulturní kontext využití přenosných oltářů. Konstatuje roli přenosných oltářů v "privatizaci" eucharistické liturgie ze strany šlechtických patronů a věnuje zvláštní pozornost specifické formě využití přenosného oltáře - slavení eucharistie u lože nemocného, včetně otázky přijímání podobojí.
Obecné teze ilustruje příspěvek na konkrétním příkladu tzv. admontského oltáře spjatého bezprostředně s osobnostmi Karla IV. a Albrechta ze Šternberka.