Takzvaná Zlatá bula sicilská, vydaná římským králem Bedřichem II., je vnímána jako jeden ze symbolů české státnosti. Skutečný význam této listiny v době středověku je ovšem dodnes předmětem debat. Článek se soustředí na tu část textu, v níž je zakotveno právo Čechů volit nového krále, jenž měl být potvrzen římským králem či císařem.
Princip volby byl přitom významnou součástí českého nástupnického práva v 11. a 12. století. Dědic trůnu byl nicméně předurčen principem seniorátu (obvykle spojovaným s poslední vůlí knížete Břetislava I).
Zdá se pravděpodobné, že zmíněná pasáž Zlaté buly směřovala právě proti tomuto seniorátu a připravovala podmínky pro následnou volbu Václava, mladého syna krále Přemysla Otakara I. Z řady důvodů byla další úloha Zlaté buly v nástupnickém právu na český královský trůn marginální.
Přesto je ale listina důležitá díky legálnímu zakotvení vztahu mezi českým a německým státem.